V loni, v měsíci padajícího listí, začala obnova sedmi soudních síní v domě, co už hodně pamatuje. Dům je to starý a složitý, vznikal postupně. Bouralo se a stavělo ... tamhle něco se nechalo a opravilo, tuhle něco přistavělo. Nesl mnoho jmen. Býval domovem šlechtických rodů, vojenské posádky, mincovny a nejnověji soudu, i když je to drahně už stopadesát let. :)
Síně leží v přízemí, tedy až na jednu, ta je v patře. "Lepenkový" nábytek, žluklé koberce, někde dlažba, někde parkety, někde lino a místy vlhko. Tak nějak nevlídně tu bylo ... teď už je to lepší. ;-)
Tradice, řád, klid, spravedlnost, ticho ... pomalu plynoucí statický (stabilní) svět, kde každé slovo se váží na vahách. Tady bydlí SLOVO. To kvůli němu se stavělo obložení po bocích do výše a ze stropů zavěšovala Jitka kola, aby jej zdi a stropy nepohlcovaly, a ono mohlo svobodně se odrazit do uší a v záznamu. Litinové radiátory s rozvody zůstaly, lifting neproběhl až tak hluboce.
Další naše spolupráce s Jitkou, projekt o němž jsme si myslely, že půjde spíš kamsi do šuplíku, než že by "se stal". A ejhle. Dlouho se nic nedělo, snad nebyly prachy, nebo tak něco ... A pak stavební firma ... to je však už jiný příběh; příběh "O Šlendriánovi", co si dal výdělek na piedestal. No co už, je to za námi. Uf! ;-)
•
