Tak jsme udělali onu "sednici" ...
... a musíme se přiznat, že nám to trochu dalo zabrat, to proto abychom dodrželi náš záměr, nejenom tím, jaký by mohla dělat dojem, ale i tím, jak by mohla vykonávat tu službu, jakou jsme měli v záměru.@ŽivnostenskýDvorec
Účelem sednice je dle nás to, aby zde mohla pobývat celá rodina i v přítomnosti pozvaných lidí "zvnějšku". Tedy v modu jakési permanentní soukromé otevřenosti, což odpovídá i její přímé otevřenosti vnějšku domu dokonce v podobě terásky ... tedy v poměrně prudké ostrosti, v podobě zlomu mezi velmi odlišnými místy. Odtud je zdroj první a hlavní drobné obtíže, se kterou jsme se museli srovnat - totiž zachovat a podržet potřebnou volnost, nestísněnost a zároveň takto "stěsnat" všechny "funkce", které je zde třeba mít v holém "rozdělení prostoru", který máme k dispozici ... tedy toho "prostoru", který byl předešlými kroky definován.
Prvním, s čím jsme se srazili, byla představa objemného "pultu", který si bývalý klient přál a my tuto představu zkoušeli naplnit. Zkusili jsme několik variant, ale měli jsme smůlu právě a v tom, že "pult" nám místo vždy až moc "naplnil" a "okupoval". Nakonec jsme se ho museli vzdát s konstatováním, že celek domu by v této možnosti (výskyt takového "pultu") musel být postaven vcelku jinak, mnohem rozmáchleji a poněkud nákladněji ... zde zase pracovaly pověstné "velké oči". Bylo zde chtěno cosi, co nebylo uskutečnitelným. Tak jsme nahradili "pult" ke "středu" místa vztahujícímu se "ohni", tedy k "centrálnímu" kuchyňskému "topeništi" ... jak se zlehka křečovitě může říci. A hle, to "fungovalo" - dalo se s tím pracovat, jak by se s tím žilo, je další věc, ale dle nás poměrně dobře.
Ovšem ono "centrální topeniště" ...
... je "středem" místa jen v jednom ohledu - řekněme "mystickém" - jeho společenským korelátem je jistě stůl, v zásadě "hlavní" stůl domu ... a i pro něj je třeba mít místo. Toto významné místo jsme od počátku mysleli při pohledu od zmíněného "pultu" lehce vpřed doleva, a jak vidno, tak tento záměr byl bez výrazných potíží. Je snadno dosažitelným i v pohledu, a přesto může nabízet ono "přirozené" středové místo pobývání rodiny, pro kterou je dům stavěn ... tedy vlastně "střed" celého domu, ke kterému se jakoby "fyzikálně" ... "vše sbíhá". I v tom jsme se pokoušeli vyjít vstříc přáním "pána domu" :), který se nesměle ukazoval jako "kuchyňský typ", tedy že by asi stejně většinu času seděl v kuchyni. Tedy v "sednici". :)
Rodina je prapodivný organismus ...
K tomu ale jistě lze dodat, že rodina se vším všudy je prapodivný a náladový "organismus" a že na její prapodivné nálady a naladění by dům měl být připraven, a tedy pokud možno nezesilovat vše nechtěné (tedy "negativní") a ponechávat "vše chtěné" - tedy shodu, soulad a "dobrou pohodu". Je-li někdo z rodiny, a tomu se nevyhneme, takříkajíc "otrávený", "nakvašený", když "má všeho dost", tak místo (dům) musí být připraveno na to, aby mohl uniknout, protože onen "negativní stav" by měl mít možnost se "vybít" neškodně, nedestruktivně vůči jiným, zde tedy primárně členům rodiny. Často postačuje jen malá chvilka "klidu", jak říkáme, a zase je vše v pořádku, pokud není možnost "uniknout", pak se může nechtě vyvalit cokoliv, co je teprve "zpracováváno" a tedy cokoliv, na co "ještě není čas" či zmizí docela samo.
Tento interiér je na takové situace připraven otevřeností "vně", v létě se toto samozřejmě hodí více než vhodně. Avšak léto není vždy, stejně jako není vždy vhodné počasí a zde samozřejmě (když je na to pamatováno) přijde "k řeči" situační oddělení našeho "obýváku" a "sednice" - mnohé situace se dají řešit, vlastně aniž by se to kohokoliv neblaze dotklo, ba aniž by si toho všiml. Místo (tedy architektura) potíž "vyřeší" samo - lidé jsou spolu, ale v situacích, které to potřebují, spolu být nutně nemusí a dá se to kdykoliv "pružně" změnit, aniž by toto do někoho ingerovalo. Architektura má sloužit bydlení, rozhodně není a nemůže být jen "na oko" - "v" tom, co vidíme, nebydlíme.
"Sednice"
Naše "sednice" se svým společným "centrem" (tedy přirozeně "stolem domu") obrazně řečeno spojuje a tvoří "kondenzační jádro" života, tedy spolu-bytí, rodiny. Snažili jsme se o to, aby interiér byl minimální, avšak nikoli jen ala "moderna", proto jsme užili různorodého mixu nábytku, aby "celek" nebyl, jak se tak běžně říká "jednotný" ("stylový" - jsme mínění, že "styl" člověka spoutává, všelice omezuje ... je zde jen proto, aby ukázal "designéra" a to, "co to stojí" ... a to není náš styl :) ... neboť kdo by toužil po jednotně stylu, když samo bydlení je v běhu času tak proměnlivým?
Co je podstatným a co je spojeno se stavbou jsou: vaření, linka a topení, zbytek je libovolně zaměnitelný a doplnitelný dle výběru, situace a vkusu (který samozřejmě může být hrozivý, ale nakonec co je nám do toho, když se nebourají zdi, tedy se nemění charakter stavby) klienta, neboť interiéry jsou záležitostí již prvně vkusovou ("individuálně pocitovou", řekněme), a tak náš výběr by měl sloužit hlavně jako východisko. :)
Rybičky v akváriu
Od kulatého stolu je (při oteřených dveřích - snad to nebude rybičkám vadit) výhled na akvárium v obýváku, pokud jsou dveře otevřené, a stůl sám by neměl být nijak materiálově náročný, dominantním materiálem je dřevo v kombinaci s tmavým sklem, a tedy by si šikovný truhlář s ním určitě měl hravě poradit. Lokální výroba je lokální výroba a my jí držíme palce. I když sehnat v dnešní době šikovného řemeslníka se občas zdá nad lidské síly, my sami máme nejméně jednu velmi nedobrou zkušenost. To takhle jeden dá v dobré víře tučnou zálohu a truhlář se už neukáže - to si ale jiní, ne tak hloupí a dobromylsní umí ohlídat. :) No, co naděláme, lidé jsou bohužel dnes všelijací.
Také by si mohl někdo říci, že mu chybí televize, ale její umístění jsme se rozhodli neřešit, jednak proto, že to nemáme s kým prokonzultovat, neboť věc ztratila svého klienta, a druhak bychom sami televizi asi nechtěli, tak ji tam prostě nedáváme. Tady by bylo asi dobré zmínit, že věc je dělaná co nejprázdnější, klient si ji musí zabydlet sám, ať už v tomhle nebo v jakémkoliv jiném případě. Světla jsme použili odobná jako v obýváku, v odbornější řeči bychom řekli "nástěnná lineární", v kombinaci s osvětlením "bodovým", což jsou lampička u pohovky, plátěný lustr nad stolem a světla v digestoři.
Ložnicové křídlo
Celá věc má ovšem ještě jedno rameno - bytostně soukromé rameno řekněme ložnicového křídla. Tomu se ovšem a bohužel již nebudeme věnovat, ponecháme ho separátním a naši fantazii. :) Snad bychom mohli napsat, že každá ložnice (jsou zde tři - klient nechtěl pokoj pro hosty, drželi jsme se toho, jako nouzové "separé" může posloužit na noc dvě "obývák") má svou šatnu, přičemž šatny dětí jsou spojené dvířky, takže mohou přebíhat z jednoho pokoje do druhého a všelijak lumpačit, což pro ně bez pochyb může být fajn. A také prozradíme, že tato část domu má společnou chodbu s okny do dvora, kde je umístěn říkejme tomu třeba "šatník", kam hospodyňka může uložit prádlo pro celou rodinu. Tato část je, stejně jako sednice a obývák, bez stropu (strop je vlastně krov sám), v místnostech však mohou udělat, pokud to bude rodina chtít a potřebovat, nějakou vestavěnou konstrukci dodatečně. Proč ne, pokud bude málo místa, tak i na to může dojít .. dům to snese. :)
Dvůr
Posledním vektorem je pak vektor do vnitřního vnějšku dvora, o kterém byla řeč minule. Sem cesta (a život) vede veskrze a přes zmíněnou "vstupní halu", které se budeme věnovat příště a naposledy. Zde bychom mohli mluvit dnešním poněkud přiškrceným technicistním jazykem o "komunikačním uzlu" domu - ano možná, ale jeho smysl je daleko širší, než je tento jazyk schopen (a často ochoten) vyjádřit. Zde naše drobná procházka po interiéru skončí.
Co můžeme najít v takové vstupní hale?
Tak především tam bude patřit zrcadlo a malý stolek pod ním, třeba na parfémy, klíče etc. Věšák nebo spíš malá otevřená šatnička na kabáty a nějaké vhodné posezení. To jsou asi hlavní zařízení, které naše hala bude mít - definitivně ještě uvidíme.
Hala versus "komunikační uzel" - u onoho "uzlu" bych jako student mohla skončit a všichni kolem by zřejmě byli uspokojeni tím, jak poslušně "přesně" mluvím, protože popis z hlediska "fungování" dnes postačuje kdykoliv a kdekoliv .. a navíc, popsat (a poskládat) všechny ony "uzly" a "funkční části" není nic složitého, všichni zdánlivě rozumí, idyla. Takže ... co přináší hala do lidského bydlení a pobývání?
Je to asi určitý řád, který člověk vnímá, když se octne v něčí hale - v takové situaci každý rád přijme nenápadné vedení, řekli bychom. Jeden ví, že když přijde někam do haly, tak se má vyzout a svléci si kabát, a taky ví, že ne všechny dveře, které vedou do haly mohou (nebo by měly) být otevřeny, takže je potřeba velké obezřetnosti, aby se všichni cítili dobře. :) Jeden by si také měl mít kam sednout, aby se vyzul, a také kam odložit tašku nebo klíče, pokud je zrovna nepotřebuje - vše bez zbytečného ptaní. Hala také může sloužit jako momentální odkladiště, můžete tam nachystat něco, co chcete v nejbližší budoucnosti vynést ven a nechcete to skladovat uvnitř domu. Hala je tedy tak trochu "nečisté" místo, ale nemělo by to být v tomto tak vážným - domácí si vždy pořádek udělají, když čekají návštěvu.
