S rukama vytahanýma jak orangutani, visíme na lešení a ve třech sundáváme tašky. Ze střechy na lešení, z lešení na zem ... a ty, co jsou rozložené na krovu vysoko, pak pokládáme na půdu, z půdy na lešení, z lešení na zem. Cesta tašek začíná ... :-)
Hodně jsme jich tou cestou rozbili ... a plakali nad každým ulomeným rohem, nad každým zbytečným škrábnutím, protože za každou poškozenou tašku jsme museli sehnat náhradní. To znamená někde u někoho prohrabat hromadu tašek rozličného opotřebení, různého stáří, barvy, síly a váhy a odvézt je k nám. Ony totiž nejsou tašky, jako tašky - po druhé válce je vyráběli tenčí a lehčí, a taky křehčí, než po té první. Tisíc tašek jsme takhle posbírali a opatrně převezli ... a vyšly tip-ťop, pár jich dokonce zbylo ... Dodnes se vyráběj pod názvem Standard a jsou jednozámkové - s jedním zobáčkem na zádech pro pověšení na lať.
⇒ motion pictures ... pohřebiště tašek pod divokou třešní je veliké, čtyři krát tři metry a do výšky to bude jistě dobrý metr. Ono se to nezdá takhle v obraze předtočeném ... (hlasů na pozadí si moc nevšímejte, spíš ten vítr, ten je podstatný :)
Mytí a čištění ...
Tašky jsme nejprve omyli tlakovou vodou, byly špinavé, černé, zelené, šedé a zarostlé lišejníky a mechem. Chvilku nám trvalo než jsme našli správnou techniku, abychom se úplně nesedřeli ... a za 3-4 týdny jsme měli omyto ... ne však OČIŠTĚNO. :-) Mmm... ráda bych věděla, koho, kdy a kde napadlo podmazávat tašky "tekutým cementovým pojivem", které následně ztuhne na kámen, aby se "propojily". Některé jsme od sebe vůbec nedostali, vytvořily souvislý keramický kobereček, který jsme mohli tak akorát rozšlapat.
Vážení a milí, tašky není nutným spojovat! Na latích volně visí a vzájemným překrytím a vahou se tuží! :-)
S trochou neskromnosti napíšu, že střecha je tou nejkrásnější v Holetíně. :-) Řekla bych, že práce se vyplatila, jen její postup byl poněkud hrbolatý (dvakrát reklamovaná wapka nám asi už zůstane, ach jo), ale bez větších zkušeností jsme zřejmě nemohli udělat víc. Jasně, že jsme se poučili. ;-) A jen tak mimochod ... počítali jsme, kolikrát každou jednu tašku jsme obrátit v ruce museli, a v základu patnáctkrát nám vyšlo, místy vícekrát ...
ps: ... pokud se vám líbí staré tašky a nechcete si projít "Cestou tašek" jako my, můžete si koupit uměle "stařené" tašky, které jsou různobarevné, pod názvem "památkově červená".
@Horní Holetín @Holetín begins →
