Jsem jen prostý architekt, který se pořád diví. Ale jsem já ten (jako ten architekt), který se má divit? Měla bych být zřejmě ten, kdo by měl vědět, a ne pořád jen vytahovat obočí. :)
Jenže … já se už zase divím. Čemu? „Stezce korunami stromů“. Projekt se sice jmenuje oficiálně trochu jinak, ale to není teď podstatným. Také vím, že co je pro jednoho nesmysl, pro druhého to může být zázrak a třetímu je to jedno … ale tak to asi bylo vždycky, že? :)
Co mě na tom vlastně tak udivuje? Přemýšlím úpěnlivě už pár dnů. No, prvně asi to, co mnoho dalších – totiž to, že existují lidé, kteří využívají dotace na vymýšlení a následné budování (ano, budování) a šíření/propagaci takové a podobné věci jenom proto, aby si vydělali, a to pak přikryjí nějakou „bohu/lidu-libou“ činností. (Třeba sledováním ptačích hnízd. :) Ale to se přece dá pochopit, jsou to lidé šikovní a starají se sami o sebe, a dělají to tak vlastně dobře, někdo by snad mohl říct, že „správně“. Všechna čest.
K čemu je ale taková „věc“, jako stezka v korunách stromů, dobrá? A jaký plní účel? Úplně prvně bychom to mohli nazvat „atrakcí“, stejně jako aquapark, lunapark nebo zoo, která slouží k zábavě, k obveselení a oddychu určité skupiny či „kategorie“ lidí. Je ale čas na stavění atrakcí? No, možná že ano, jinak by to přece nestavěli, no ne? :)
A druhak, co mi přijde tak nějak srovnatelné, třeba s péčí o naše domácí mazlíčky, je plnění, možná absurdní, poptávky. Hned to vysvětlím. Kdysi byli naši pejskové a kočičky „jen“ přátelé, dnes mají vlastní rentgeny, hotely a stanice, hřbitovy a nemocnice, protože vždy se najde někdo, kdo vystrojí pejskovi pohřeb. A stejně tak se vždy najde ten, kdo se bude procházet v korunách stromů a pozorovat ptačí hnízda “ … možnost nahlédnout přímo do ptačích hnízd, sovinců, ale pro děti také to, že si například vyzkoušejí, jak pohodlné je sedět v hnízdě majestátního orla skalního, který se díky nezměrnému úsilí do Beskyd pozvolna vrací.“ (Marian Žárský – www.denik.cz ) … a kdo nám bude toto předkládat jako „normální“. Asi mi namítnete: „Proč ne?“ Odpovídám: „A proč ano?“ :)
Hm… dříve si své absurdní sny/přání plnili velmožové, knížata, vévodové, zkrátka šlechta, z vlastního štruzoku. Vytvářela výjimečná místa, která nesla i nenesla jejich jména. Všechny ty grotty*, pěstěné zahrady, oranžérie*, skleníky s cizokrajnými ptáky a rostlinami, minarety* … pro něž máme jedno velmi pěkné české slovo – rozmary (nebo manýry?). Rozmary (a manýry?) jen pro pár lidí, pro pár vyvolených. Dnes z lidského rozmaru „budujeme“ za veřejné peníze atrakce pro všechny. Jeden by snad ani neměl nic proti (protože ještě stále, i když štrejchám hýžděmi o zem, doufám ve zdravý úsudek většiny architektů) … ale většina místních alespoň tuší, že město by potřebovalo oživit trochu jinak.
A když už (oni) mají potřebu stavět a procházet se v lese, tak proč raději nepostavit třeba „systém“ (různých) rozhleden na pěších/procházkových drahách, rozesetých po blízkých kopečcích a planinách? Ale rozhledna je asi moc obyčejná; nudná klasika. A navíc … kouká moc „do daleka“. :)
*
ps: Tak mě napadlo, kde by taková stezka korunami stromů mohla stát, třebas … v naprosté pustině, kde člověk raději nechodí po zemi, protože kdoví, co by na něj vybaflo zpoza stromu.
Paul Éluard
Zvenčí
Noc chlad a samota
Důkladně mě tu zavřeli
Větve však hledaly cestu do žaláře
Okolo mne si tráva nalezla nebe
Pod zámek dali nebe
Můj žalář se zřítil
Řezavý chlad palčivý chlad držel mě pevně v rukou
*
Poznámky:
GROTTA je člověkem vytvořená jeskyně zdobená umělými krápníky, plastikami, mušlemi a tak.
ORANŽÉRIE, jak píše wikipedie, tak je „druh zejména zámecké stavby, která slouží k přezimování choulostivých dřevin. Jak název napovídá, byla původně určena především k pěstování citrusů. Využití nachází i pro další subtropické rostliny a jejich rozmnožování, tedy k účelům, pro které se později začaly stavět skleníky.“ Vznikaly většinou v 17. století při šlechtických sídlech s rozvojem techniky výroby skla.
MINARET je součástí mešity a je to ta vysoká štíhlá věž, která slouží ke svolávání k modlitbě. U nás v Čechách máme jen jeden, a ten je v lednicko-valtickém parku. Byl postaven z jakýchsi romantických pohnutí tehdejší doby, ještě spolu s umělou zříceninou a dalšími roku 1804.