Každá stavba se otáčí kolem dvou ohnisek, ze kterých musí pramenit - ze svého místa na straně jedné a v druhém pádu ze svého stavebníka a uživatele, a to jistě v mnohém smyslu a významu, což se jak jinak týká i domu, který jsme si soukromě titulovali jako "živnostenský dvorec".
Nejde o dům ani přísně a plně venkovský, ani stejně přísně městský. Nemá přímou vazbu k venkovskému životu a práci, avšak v zásadě lze mínit, že místo je vvširším ohledu venkovským, v blízkosti menšího města pod Beskydami. Ovšem ani stavebník v tomto případě není plně jednoznačným, i hlavní stavebník je se svou úzkou rodinou spíše městským člověkem s městským zaměstnáním, i když ve svém žití takto obíhá mezi venkovem a městem (či městským "stylem", jak se říká) s tím, že těžiště jeho bydlení je, dle výše uvedeného, zakotveno v prostředí s venkovským akcentem. Ostatně že charakterově městští lidé bydlí ve venkovském kontextu, ale jejich reálný i soukromý život má parametry spíše městské, dnes již není ničím neobvyklým. Pokusit se tedy co možná nejméně násilně sladit tento dnes již určitě zdánlivý rozpor jistě stálo a stojí za pokus.
Dvorec
Mnoho jsme se nadebatovali (tedy již mnohem dříve) nad motivem a charakterem "dvorce", který by velmi dobře a příjemně vyjádřil a "zpracoval" potřebu soukromí, ba potřebné dávky intimity, a zároveň má dostatečnou přikloněnost k vnějšímu a veřejnému kupříkladu tak, jak toto naplňovaly větší usedlosti či statky našeho venkova v naši možná ještě ne příliš vzdálené minulosti. V tomto případě tento motiv zapracoval v tom ohledu, že rodina stavebníka je znatelně pestřejší, zatímco svou další pestrost má i samotné užší místo, tedy konkrétní pozemek, kterému by měl dům příslušet.
Pozemek totiž byl nejpůvodněji pilou a posléze měl lokálně avšak citelně industriální charakter s tím, že tento moment zde právě i ve vztahu k širší stavebníkově rodině přetrvává. Ovšem ani sama užší rodina stavebníka není reálně-profesně jednolitou, a tedy v domě by mělo vskutku "živnostensky" přebývat několik profesí odlišného charakteru - této rozevřenosti vnějšího a vnitřního, soukromého a reálného by tedy měl dům posloužit. A dosáhnout tohoto sladění je zadáním architekta, i když totéž nesmí a nemůže být jakkoliv striktním ba předpisovým. Architekt by měl pouze a jen rozvrhnout potřebná rozhraní a hranice tak, aby i právě takto složitý klient a uživatel měl otevřenou možnost daný rozvrh ve svém bydlení svobodně vyplnit.
Něčemu se prostě nelze vyhnout ...
Bohužel se ovšem stalo, co se občas stane a nelze se tomu přes veškerou snahu a vstřícnost vyhnout. S naším stavebníkem a klientem ještě jednou bohužel nebyla nejenom rozumná nýbrž vlastně žádná řeč, ba by se nakonec mohlo zdát, že není klientem on, ale docela naopak my. Skutečnost byla o to tristnější, že i přesto, že mu byla poskytnuta třetinová cílová cena z ceny bežné, to za celý rozvrh projektové dokumentace, tak tuto masivní slevu stále nebyl schopen ocenit, ba ji jen vzít na vědomí, a stejně vytrvale se mu "to zdálo", to pod příkrovem nesmyslných námitek, "příliš mnoho". A když začal zcela nerozumně ba protirozumově zasahovat do samotné struktury projektu, a tedy i do provedení nutně potřebných fází a prací (to jistě aby "ušetřil" každou korunu, prvně na náš úkor, na úkor stavby samotné a na úkor našeho rizika), tak byla situace již neúnosnou. Vyvrcholením pak jistě bylo, že náš stavebník se nakonec snažil vystupoval jako ten, kdo bude ultimativně rozkazovat, aniž by měl elementární věcné znalosti a schopnosti rozvahy ,a aniž by mu to jeho postavení jakkoliv dovolovalo a umožňovalo ... a tak jsme museli celý projekt ukončit.
Jde se dál ... :-)
Kdepak, když chci jíst v restauraci, tak nemohu čekat, že budu platit jako v nádražním bufetu, a ještě si k tomu neustále vyskakovat a systematicky sabotovat pozitivní práci na vlastním domě - to není možným a všechno má své meze, říká pořekadlo. Lidé si občas spletou dveře, pokud chci párek s hořčicí, pak musím do stánku na ulici nebo do hospody, s tím nic neuděláme, nechceme a nemůžeme udělat. Nemůžeme dělat "charitu" mladým a zdravým lidem s velmi slušným příjmem.
Ovšem to nikterak neznamená, že by tato studie, která byla samozřejmě šita situaci na tělo, nebyla dále užitelnou. Prostřednictvím ní jsme si vytvořili určitý nárys archetypu, který svou životnost bez pochyby nadále má. Takže pokud by měl někdo zájem o její přenos a modifikaci na jiné místo a k určitosti jiného stavebníka, tak tomu dozajista nic nebrání. Ideová a rozvrhová modifikace a dokončení potřebné dokumentace jistě obnáší další investice, které jsou ovšem pro stavebníka takto velkého domu zcela únosnými.
