KDO ŽIDLI MÁ, BYDLÍ ... třeba v zahradě, nebo v domě v Horním Holetíně. :-)
... Bylo to pěkné světlo. Teplý den, tráva voněla, přes židli jsem přehodila ručník, aby uschnul, a sedla si na kameny před dům. Osprchovaná a čistě převlečená. Kdo by neměl rád ten pocit ... :-)
... Tahle trubková židle je nesmrtelná, pokud ji nenecháte na dešti stát. Vodu nepřežije židle žádná, ani ta dřevěná ... možná vydrží vodní nápor jen o něco málo déle, časem však taky "umře". Jedna taková úplně obyčejná k nám "před smrtí" přišla ... vrstvy se z ní loupou jak šlupky z cibule, i s barvou... Sedět se na ní nedá, ale něco na ni položit člověk může. Hodně zažila; prošla si svou hrbolatou cestou na všech čtyřech ... někdo "v ní" kdysi bydlel ... :-)
(Horní Holetín, náš další mikro-developerský projektík.)
